Faireho zamyšlení nad životem, vírou a tak vůbec...

Moditby shůry

25. 5. 2010 9:49
Rubrika: Úvahy | Štítky: modlitba

Chci se podělit o zkušenost, která v poslední době výrazně obohatila můj modlitební život. Místo předehry zmíním několik věcí, které jsou pro mne charakteristické. Jsem protestant, evangelikálního zaměření. Modlitba je pro mne na jedné straně naprosto zásadní věc, způsob, jak se "naladit" na Boha, na druhé straně také věc, o kterou často bojuji se svou pohodlností. K tomu jsem člověk výrazně společenský - v diskuzích s druhými nejsnadněji formuji své názory, totéž je pro mne místo, na kterém si nejsnáze dobíjím baterky. Společná modlitba je pro mne daleko snazší, než modlitba o samotě. Tam, kde se o samotě někdy peru o soustředění, o to, abych zavnímal Boží přítomnost, je pro mne modlitba ve dvou nebo ve společenství většinou volným pádem do Boží náruče.

Díky tomu jsem zjistil, že mám tendenci přetěžovat společenství. Bydleli jsme s několika přáteli pohromadě, dodnes spolu máme velmi úzké společenství a naději ve společnou službu Bohu, a já měl sklony být trochu závislý na tom, jestli se sejdeme ke společné modlitbě. Na jedné straně bylo v pořádku, že jsem o společnou modlitbu stál, (věřím, že je pro společenství jedna ze tří nejdůležitějších věcí), na druhé straně tlak, který ostatní z mé strany cítili, nebyl v pořádku. Od té doby stále jasněji tuším, že přes nesporné výhody společné modlitby asi Ježíš věděl, co dělá, když se tak často uchyloval do samoty - půst na poušti, mnohé příležitosti během celé služby, a konec konců i modlitba v Getsemane byly okamžiky, kdy přes vřelý a intenzivní vztah k učedníkům odcházel stranou, aby občerstvil své síly v Boží přítomnosti (zní to paradoxně, ale věřím, že i tady se mohlo projevit Ježíšovo člověčenství). Je rozdíl, když je člověk závislý na společenství v tom, aby mu pomohlo napojit se na Boha jako na zdroj síly (podobenství o kmeni a větvích), a když tuto sílu získá přímo u Boha, a dokáže se pak do společenství vrátit, aby mu místo tlaku očekávání mohl nabídnout pomoc.

Nakonec jsem tedy byl v situaci, kdy jsem už tušil, že bych měl hledat Boha i o samotě, ale kdy to pro mne současně bylo velmi obtížné. Světlem pro mne nakonec bylo slovo, které jsem skrze společenství dostal - o tom, že na mne Bůh možná čeká v přírodě, mimo místa, na kterých se obvykle modlím. Věděl jsem, že jeden můj známý často po ránu vybíhá na kopec nad město, aby se tam pomodlil. Řekl jsem si, že to zkusím - a zafungovalo to dokonale. Bydlím v Brně, na rozhraní Juliánova a Židenic, takže se nedá říct, že bych měl přírodu přímo za domem, ale zjistil jsem, že funguje náramně, když po ránu vyběhnu na Bílou horu. Nevím přesně proč to funguje, ale jsem vděčný Bohu za to, že mě na tohle místo dovedl - mám po ránu trochu pohybu, což mi přináší radost samo o sobě, ale hlavně - našel jsem místo s výhledem na celé Brno, včetně Špilberku a Petrova, a místo, na kterém jsou pro mne najednou modlitby velmi, velmi snadné. Snad pomáhá to, že si při běhu vyčistím hlavu, nebo že změním prostředí, nebo kyslík a příjemné hormony vyloučené fyzickou aktivitou, možná vše dohromady - ale každopádně to funguje náramně. Doběhnu, sednu si, a nemám problém strávit tam krásnou půl hodinu v Boží přítomnosti, modlitbami, relaxací, nasloucháním... Bůh je, a je velmi milosrdný.

Takže pokud patříte k podobnému typu osobnosti jako já, a jste schopni si během dne najít dost času, mohu Vám modlitby shora moc doporučit. Pohled na město je inspirativní, pobyt v přírodě občerstvující, a zažít Boží přítomnost... už jen tohle samotné by pro mne byl důvod, proč žít.

Zobrazeno 2346×

Komentáře

Clarett

Děkuju za článek, Faire! Už je to dlouho, co jsem Ti ho odlikovala a od té doby mi ten Tvůj postřeh, že změna prostředí je pro modlitební bloky dobrá, docela pomohl. Nebo jsem si na něj aspoň často vzpomněla (a mezitím mi vypadlo z hlavy, od koho to vlastně mám..) ačkoli řeším spíš opačný problém - že z modlitby ve společenství bývám občas dost vynervovaná a nutně si pak mu potřebuju vylít srdce o samotě a v klidu. :-) Ale jsou chvíle, kdy je to opačně... a o soustředění se peru taky, a to potom taková rada přijde docela vhod. :) Je to dobrý článek. Povzbudivý.

A neodpustím si - "Věděl jsem, že jeden můj známý často po ránu vybíhá na kopec nad město, aby se tam pomodlil." Že by Yanwë? :))

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Rubriky

Nejnovější

Autor blogu Grafická šablona signály.cz